Jsou videohry návykové?

Mnoho rodičů se na videohry nedívá zrovna přátelsky, a to hned z několika důvodů. V první řadě nechtějí, aby jejich děti trávily celý čas u počítače či konzole. Lepší by bylo, kdyby si šly hrát ven se svými vrstevníky. Druhou starostí pak je, že se na nich stanou závislými.

 

Toto nebezpečí samozřejmě nelze podceňovat. Zvláště proto, že moderní videohry jsou záměrně vytvářeny tak, aby v podstatě nutily hráče k neustálému hraní. To platí zvláště o těch onlineových. Díky tomu se pak závislost může vytvořit velmi snadno, zvláště u dětí.

 

typická videohra

 

Ovšem situace není až tak černá, jak by se na první pohled mohlo zdát. Tomuto vývoji lze totiž poměrně snadno předejít. Je ovšem potřeba mít na paměti, že celkový zákaz hraní skutečně nic neřeší. Navíc mnohé videohry učí děti dovednostem, které se jim budou v dalším životě hodit. Jak tedy postupovat?

 

Asi nejdůležitějším pravidlem, které však není příliš často dodržováno, je, že by rodič měl mít přehled o tom, co jeho dítě hraje. A nejde jen o názvy, ale také o obsah daných her. Tím zajistí, že dítě nebude hrát nic nevhodného.

 

děti hrající si na počítači

 

Problém je v tom, že mnoho dospělých se o videohry příliš nezajímá, a jsou jen rádi, že se jejich potomek zabaví. To je však špatný přístup, a nejen pokud jde o videohry. Věřte, že vaše dítě ocení, pokud s ním budete alespoň částečně sdílet jeho záliby. Zkuste si s ním onu hru chvilku zahrát, a uvidíte, třeba se vám to bude také líbit. A i když ne, budete mít alespoň jistotu, že není nijak závadná.

 

Další věcí, kterou můžeme udělat, je nastavit pravidla. Je potřeba dát najevo, že respektujeme jeho vášeň pro videohry, avšak skutečný svět má přednost. Jistě, je dobré dát dítěti půl hodinky nebo i hodinku na vydechnutí, když přijde unavené ze školy (koneckonců i my když přijdeme z práce, si potřebujeme na chvíli sednout), avšak potom je čas na úkoly a splnění domácích povinností. A teprve až vše bude mít hotovo, může si jít hrát videohry nebo i cokoliv jiného.

 

Tak pomůžeme našemu potomku najít rovnováhu mezi jeho zálibami a povinnostmi, což se mu do budoucna bude více než hodit.