Vždycky jsem snila o takové práci, že budu jezdit autem anebo dodávkou. Jenomže jsem stále nemohla najít vůbec takovou práci. A sice jsem měla už delší dobu řidičský průkaz a mohla jsem taky dělat řidičku, protože už jsem měla odježděné roky. Tak jsem si udělala taky i profesní řidičský průkaz. Líbilo se mi to, jenomže jsem stále ale nemohla najít práci, kdyby byla hlavní náplň řízení auta. Samozřejmě, že jsem chvilku zkoušela rozvážet pizzu a další jídlo, jenomže to bylo pouze na záskok. Dozvěděla jsem se, že právě tato práce na rozvoz pizzy je velmi oblíbená, takže taky velmi často zabraná. A já jsem jen zaskakovala za kamarádku, která byla na nemocenské. Takže práce jako rozvoz pizzy mě hodně bavil, ale dělala jsem pouze tři týdny a potom jsem musela odejít. Vrátila jsem se tedy do obchodu, kde pracuji jako prodavačka.
A potom jsem byla velice ráda, když mi kamarádka řekla, že shánějí do lékárny někoho, jdou bude distribuovat jejich léčiva. Řekla jsem si, že tato práce by mohla být přesně do pro mě, protože distributoři léčiv vlastně jezdí autem, ve kterém rozváží léky. A jsem zjistila, že distributoři léčiv musí vstávat velmi často brzy ráno, ale nevadí mi to. Hlavně, že budu mít práci snů.
Tedy vlastně budu distribuovat léčiva, takže opravdu každý den budu jezdit autem. Vlastně já budu mít dodávku. Není to opravdu jednoduchá práce, protože je to zodpovědná práce, protože pracujete s léky. A práce s léky je velmi náročná a taky zodpovědná. Takže tuto práci nemůže dělat každý. A když jsem prošla vstupním testem, byla jsem nadšená, protože jsem hned příští týden mohla nastoupit jako distributor léčiv. Ani nevíte, jakou jsem měla radost, že mám práci snů. Dokonce i můj přítel byl rád, protože když jsem neměla práci snů, tak jsem bohužel byla často protivná a to mě mrzelo.
