Předpokládám, že určitě je mnoho lidí, kteří už někdy přemýšleli nad tím, jaké by to bylo, kdyby byly opačného pohlaví. Já předpokládám, že asi každá žena, někdy by chtěla být mužem a každý muž by také si chtěl vyzkoušet, jaké je to být ženou a nebo vy si tohle nemyslíte? Já předpokládám, že každý člověk by si tohle přál, a to třeba klidně i na jednu hodinu a nebo alespoň na půl hodiny. Když jsem se takhle zeptala své babičky, jestli i ona by někdy chtěla být mužem, tak ona se mi začala smát a řekla mi, že prý vůbec není blázen. Není blázen, aby byla mužem, jenomže já jsem jí řekla, že dokonce jsou už i takové filmy a takové pořady, kdy je právě zfilmované a to tak, že žena je muž a muž je žena.
Ale babička mi vždycky stále dokola opakuje, že žena má být ženou a muž mužem a to hlavně narážela na takové ty věci, jako že třeba lidé jsou už i nebinární a tak podobně, jako že jsou třeba mimozemšťané a tak dále a tak dále. Podle mého názoru tohle je už takové divné. Samozřejmě, že když je někdo homosexuál, tak to úplně respektuji a vůbec mi to nevadí a nic proti tomu nemám. Akorát nechápu, jak vlastně si člověk může vydobýt k tomu, že je nebinární a že není muž ani žena, tak co to vůbec je? To je vlastně takový střední rod a nazývá se to To. No, je to opravdu hodně zvláštní. Nicméně, abych se vrátila k nám ženám.
Tak my ženy jsme většinou takové jemné a citlivé a hlavně také romantické. Já si vzpomínám, když jsem měla partnera, který nebyl vůbec romantický, tak abych se přiznala, tak opravdu hodně mě to vadilo, protože já jsem velice romanticky založený člověk a mám ráda romantiku a také třeba, když mi partner dá růže a nebo když mě pozve na nějakou krásnou romantickou večeři. Jenomže to se vlastně nikdy nestalo. Za naše dva roky vztahu mě pozval pouze jenom dvakrát na večeři a to bylo jenom, když jsme měli výročí našeho vztahu, a to ani na narozeniny mě nepozval. Opravdu hodně mě to mrzelo a řekla jsem si, že s takovým mužem nebudu vůbec ztrácet čas.
