Kdybychom se vás zeptali, jak vypadá vrták, a zda byste jej dokázali alespoň schematicky namalovat, většina z vás by zřejmě malovala činnou část v podobě spirály, a na tom byste se všichni shodli. Vrták má ale ještě upínací dřík, a ten byste pravděpodobně nakreslili válcový. To je celkem pochopitelné, neboť v domácnostech a v obchodech pro kutily se prodávají vesměs takové výrobky s válcovým dříkem, který se upíná do ručních vrtaček.
Vrtání do dřeva, kovu, betonu nebo cihly s pomocí ruční vrtačky a válcového vrtáku je nejrozšířenější metoda výroby otvorů a dovolujeme si tvrdit, že snad každý z vás někdy pracoval s ruční vrtačkou, nebo alespoň držel vrták v ruce. Vrtáky bývají průvodci domácích dílen, školních dílenských pracovišť, výukových prostor pro žáky a učně středních škol a jejich cena je natolik nízká, že není problém pořídit domů sadu vrtáků a mít je k dispozici pro vlastní potřebu.
Ve strojírenství jsou ovšem vrtáky pojímány v poněkud širším rozměru, a to z toho důvodu, že strojaři nepracují s ručními vrtačkami, ale strojními, tedy konkrétně s vrtačkami stojanovými a sloupovými. Výroba válcových otvorů se uskutečňuje i na soustruhu, a strojní vrtání je pak mnohem sofistikovanější v porovnání s ručním vrtáním.
Ke strojnímu vrtání se využívají již speciální nástroje, kam patří výhrubníky, výstružníky a samozřejmě i vrtáky, ale tentokrát jde o vrták s kuželovou stopkou. Tyto nástroje se upínají do speciální nástrojové hlavy s morse kuželem, který nástroj uchytí mnohem přesněji, než sklíčidlo, a díky tomu je vrták veden v obrobku s minimální rozměrovou a tvarovou odchylkou.
Kuželové uchycení nástroje ovšem není novodobý vynález, jde o technologii známou již desítky let, pouze není na veřejnosti tak rozšířená vzhledem k tomu, že ruční vrtačky si neporadí s kuželovou stopkou, a jiné typy vrtaček v hobby marketech prakticky nekoupíte.